Jak jsme se do sebe s koloběžkou zakoukaly – Bára na kolobce 1. díl

Jmenuju se Bára a je mi 400 kilometrů.

Proč vám to vykládám? Protože se tu teď budeme potkávat pravidelně, a tak mi přijde fér se vám představit. Tímhle článkem totiž startuje seriál o všech legracích i patáliích, které mě jako začínající koloběžkářku potkaly a pověsily se mi na nohu (na tu, kterou jsem se zrovna odrážela).

Hledejte seriál Bára na kolobce.

Jestli už máte něco oddupáno, určitě jste si jimi taky prošli, tak se mi můžete zkušeně smát. A jestli teprve začínáte, aspoň na to nebudete sami. Tak jako tak to bude legrando grando. Slibuju na svou koloběžkářskou čest!

Bára Koloběžka

Takhle vypadá moje maličkost. Těší mě!

Když jsem ráno jela na kolobce do práce, dumala jsem, jak se vám nejlíp uvést a udat svůj koloběžkářský věk. A řekla bych, že těch 400 kiláků vám o mně řekne nejvíc, zvlášť když dodám, že jsem je nasbírala za rok koloběžení. Odhadnete z nich:

  • že nejezdím dvakrát za měsíc Praha Brno, ale ani to úplně neflákám
  • že mě koloběžka nadchla a rozhodně po pár měsících nepustila
  • že bych ráda byla za mazáka, ale ve skutečnosti jsem koloběžkářské batole

Moje koloběžka se jmenuje Yedoo Four (oficiálně, neoficiálně jí říkám Fifinka) a jezdí se mnou třikrát týdně 9 kilometrů do práce a 9 zpátky. Přišla jsem k ní jako slepý k houslím (proč se tohle vlastně říká?), společně jsme si prošly obdobím „proč jsem si ten krám vlastně kupovala?“ i „kterej hňup tohle sakra vymyslel?“, ale nakonec jsme se skamarádily tak moc, že mám koloběžku radši než cestu autobusem s knížkou v ruce. A to už jó něco znamená!

Yedoo Four

To je ona, moje Yedoo Four. Fešanda, co?

(Ne)rozumné důvody, proč koloběžím

Proč jsem si koloběžku pořídila? Na začátku byla náhoda: kdesi jsem zaslechla cosi o tom, že jedna česká firma dobyla svět se svými koloběžkami. „Hm, koloběžka, to zní jako prima nápad!“ řekla jsem si. Přes noc jsem projela všechno stravitelné, co se na internetu o koloběžkách píše, a do týdne jsem měla doma hromádku kol, trubek a šroubků, ze kterých dostal přítel za úkol seskládat koloběžku. Buď tu, nebo vesmírnou loď.

Ale aby se neřeklo, měla jsem i pár „rozumných“ důvodů, proč koloběžku chci. Tyhle důvody jsou asi společné pro většinu koloběžkářů – no schválně, nakolik se v nich najdete. Tak tedy, předpokládala jsem, že když si pořídím koloběžku:

  • konečně se začnu trochu hýbat (a že to knihomol jako já vážně potřebuje)
  • zpevním nohy a zadek, takže za mnou svaly přestanou vlát
  • možná i zhubnu (no kdo by nechtěl?)
  • ohromím všechny brilantně originální volbou dopravního prostředku
  • zvládnu bez problémů dojet do práce a zpátky, vždyť na koloběžkách jezdí děcka!

Koloběžka dělá dojem (a bolavý zadek)

A jak se mi to vyplnilo? Tak podívejte se, něco jo a něco ne.

K hýbání, hubnutí a zpevňování – cítím, že mám o dost lepší fyzičku. K mému zklamání je ale na to, abych zhubla, potřeba aspoň trošililinku omezit čokoládu. A já miluju čokoládu. (Ale za to koloběžka nemůže.)

Rozhodně se mi povedlo udělat koloběžkou dojem. Kolegové v práci z ní byli první měsíc paf, každý se na ní n-krát projel (za n dosaďte číslo mezi pěti a bambilionem) a každý ji pochválil. Největší radost mi dělalo, když někdo uznale pokýval a řekl: „Tyjo, Báro, vono to není sranda na tom jezdit!“ Na to jsem já se skromností falešnou jako peníze z Monopoly odpovídala: „Ale víš jak, člověk si zvykne.“

K tomu bodu, že koloběžku bez problémů zvládnu. Hahahá! Kdybyste mě viděli při první cestě, byli byste nade mnou uronili slzičku. Ona totiž první cesta pekelně bolí, zvlášť když nejste zvyklí sportovat, nabalíte se jako na cestu na severní pól a očekáváte, že zvládnete devět kilometrů za dvacet minut. Někdy vám o té své strastiplné cestě povykládám.

Naštěstí ale můžu říct, že s druhou a každou další cestou je to lepší a lepší, až nakonec zjistíte, že jste mrzutí, když vám něco zabrání se projet. A že koloběžku prostě milujete.

A co vy?

Jak to máte vy? Proč jste si pořídili koloběžku nebo proč si ji chcete pořídit? (A neříkejte mi, že nechcete koloběžku. Každý chce koloběžku!) A kolik je vám koloběžných let?

Trhněte si nohou!

(Tak se zdraví koloběžkáři, víme? :))

Kam dál?

13. 4. 2017, autor:

Váš komentář





*

Šatna blog ze zákulisí SportObchod.cz