Kostka Tour Max: Škrtá, ale jede jako drak – Bára na kolobce 5. díl

Ze své koloběžky Yedoo Four jsem dočasně přesedlala na Kostku Tour Max. Vyzkoušela jsem si, jak se jezdí na větší koloběžce s nižším nášlapem a jestli to vlastně není mínus – jestli na své běžné cestě do práce nebudu mít pocit, že to koloběžka odjela za mě. Už teď můžu vykecat, že sice škrtám spodkem o každou blbinu, ale jinak je Tourka boží. A zbytek si přečtěte v článku.

Tenhle článek není o srovnání Yedoo a Kostky nebo Kostky a jakékoliv jiné značky. Spíš se budu věnovat „přesedlání“ ze začátečnické koloběžky na větší.

Kostka Tour Max a Yedoo Four

Vpravo Tourka, vlevo moje Yedoo Four, která vedle ní vypadá jako čudla.

V kostce o Kostce

Ctěné jméno: Kostka Tour Max
Kola: 26 a 20 palců
Výška nášlapu: 5 cm
Váha: 9 kg
Nosnost: 150 kg

Kostka Tour Max

Kostka Tour Max

Jede, ale ne úplně sama

Bála jsem se, že s větší koloběžkou zmizí pocit, že jsem si cestu do práce opravdu odmakala. Ale zbytečně – na Tource nemám pocit, že se flákám, ale že mi koloběžka prostě jenom nedělá naschvály a každý odraz pořádně využije.

Za chviličku se rozjedu a nezabíjím tolik energie, abych vůbec zůstala na rozumné rychlosti. To jsem poznala i při jízdě do kopečka. Na cestě do práce sice žádný pořádný kopec nemám, ale na mé Yedoo Four mě i droboulinký kopeček  zpomalí tak, že se mi cyklisti musí chechtat ještě deset minut. Na Kostce se rozjedu a vžůům! už jsem za kopečkem. Bájo!

Kostka Tour Max

Jede jako drak a ještě vypadá takhle skvěle. :)

Troufnu si dodupat dál

Využila jsem toho, že má Kostka Tour Max velká kola a nižší nášlap (takže se tolik nenadřu) a poprvé jsem vyrazila dál než jenom do práce. Vyjela jsem si na Brněnskou přehradu a měla jsem z toho obrovskou radost – to už byl opravdový výlet na koloběžce! Dohromady jsem za ten den ujela 43 kilometrů. Jasně, není to nic, čím bych vás ohromila, ale na své koloběžce bych si na takovou vzdálenost netroufla. A kdyby jo, asi bych v půlce umřela.

Kostka Tour Max

Neumřela jsem, dodupala jsem až na přehradu. A byla to krásná cesta!

S Tourkou se mi za těch 14 dní, co ji mám, nestalo, že bych odpočítávala kilometry. Znáte to, občas člověk nemá svůj den, málo se nasnídal nebo mu prostě není dobře, a tak v půlce začne odpočítávat: už jenom čtyři kilometry, už jenom dva, už tam budu, to dám! Na Tource se mi tohle nestalo ani při výletu na přehradu. Naopak jsem měla pocit, že cesta utíká hrozně rychle. A párkrát jsem dokonce předjela cyklisty!

Pořád škrtám

Nižší nášlap má obrovskou výhodu: člověk tolik nedřepuje, takže se tak rychle neunaví. Na druhou stranu ale koloběžka často o něco „brkne“. Nemluvím teď o žádném šíleném terénu, ale o úplně obyčejnských cyklostezkách.

Zkušení koloběžkáři tvrdí, že kdo nemá koloběžku zespodu odrbanou, ten se na ní ještě pořádně neprojel. To jsem nikdy nechápala, se svojí Yedoo Four bych mohla projet tankodrom a neměla by ani škrábaneček. Nó, s Kostkou jsem pochopila. Oproti 10 cm vysokému nášlapu, na který jsem zvyklá, má Tourka jenom 5 cm a ten rozdíl je vážně znát. Jednou jsem chtěla sjet obrubník a tuze jsem se divila, když se mě Tourka pokusila katapultovat. Ne všude je to až tak horké, ale i trochu větší výmol nebo boule na cestě znamená škrtnutí.

Miluju ty detaily! (Až na stojánek)

Nevím, jak vy, ale já se s tím škrtáním asi dokážu smířit – je to holt daň za to, že si chci občas vyjet někam dál a nedělat cestou óbr dřepy. Navíc mě na Tource okouzlily dotažené detaily. Třeba brzdy – tak akorát na dva prsty a skvěle se mačkají. Pak je tu skvěle řešené stupátko, o kterém jsem mluvila už v článku o Megatestu – jsou na něm plíšky, díky kterým vám nesjede noha. Tuším, že na růžové Tource mají tvar kytiček, to je hrozně milý detail.

stupátko Kostka

Takhle chytře má Kostka řešené stupátko. Díky plíškům vám neklouže noha.

Míň nadšená jsem ze stojánku. Sice není povinný (kdo ho chce, musí si ho dokoupit), ale já jsem na něj zvyklá ze své koloběžky a chyběl by mi. Zvykla jsem si postavit koloběžku tak, že prostě kopnu do stojánku, vůbec nemusím používat ruce. Kostky to mají řešené jinak – stojánek musíte ručně vyháknout, a když sám nezapadne, tak ho ještě naštelovat..  

Sečteno a podtrženo

Vím, že jsem si na Tourku trošku postěžovala, ale to škrtání a nepraktický stojánek pro mě naprosto vyvážila jízda na ní. Po pár metrech jsem se s ní úžasně sžila a a hned jsem měla pocit, že jsme kámošky odjakživa. Důležité je pro mě i to, že jsem viděla, jak poctivě se Kostky vyrábí – o tom jsem psala v článku Kostka a továrna na koloběžky.

Takže i přes ten nablblý stojánek budu brečet, až ji budu vracet. Dobře, možná ne, ale asi si pořídím svoji. Růžovou s kytičkami na stupátku.

Co vy, jaké koloběžky jste zatím vyzkoušeli? A která vám sedla nejvíc?

Kam dál?

8. 6. 2017, autor:

Váš komentář





*

Šatna blog ze zákulisí SportObchod.cz