První dupání mě málem zabilo – Bára na kolobce 7. díl

Při první jízdě jsem trpěla jako pes. Přišlo mi to od koloběžky jako zrada: jak může sakra jízda na tak pěkném vozítku takhle bolet? A jak je možné, že to vůbec nejede? Zdálo se mi, že koloběžku spíš tlačím, než že vezla ona mě.

Prý tak jako já trpí při první jízdě spousta lidí. Jestli vás ta první teprve čeká, něco vám vyspoileruju, jo? Vydržte to, za chviličku budete koloběžku milovat a na to první utrpení si ani nevzpomenete. 

Detailní popis mučení pro fajnšmekry

Pro pobavení váženého čtenářstva nastíním, jak strašlivá moje první koloběžková cesta byla.

Předně jsem měla pocit, že koloběžka vůbec, ale vůbec nejede. Odrážela jsem se jako divá – a ono nic. Vzala jsem si do hlavy, že to je určitě kolobkou, ne mnou, zatracenej krám, co jsem si to sakra koupila!

Další problém bylo střídání nohou. Už jsem měla naštudováno, jak a proč a jak často nohy měnit. Jak mi to ale nejelo, v zoufalství jsem střídala nohy i po dvou odrazech a navrch hrozně nepravidelně. To mělo za následek další zpomalení, ze kterého jsem byla tak zoufalá a vyčerpaná, že jsem měnila nohy ještě zuřivěji. Prostě začarovaný kruh.

A navrch to horko! Měla jsem na sobě kabát a na zádech malilinký batůžek, do kterého bych ho nenacpala ani omylem. Takže mi nezbylo než se potit, dokud nevypotím poslední kapičku. Já truhlík jsem si s sebou ani nevzala věci na převlečení, věřili byste tomu? Tak moc jsem byla přesvědčená, že je jízda na koloběžce legrace pro prťata.

koloběžka oblečení

Takhle jezdím teď. Oblečená-neoblečená, jinak bych se upekla.

Kde udělala soudružka Bára chybu?

Dneska vím, že jsem byla úplně pitomá: hned napoprvé jsem vyrazila do práce s tím, tam musím dojet, ať se děje cokoliv. Takže když jsem v půlce zjistila, že cestou pravděpodobně vypustím duši, nebylo už cesty zpět.

Taky jsem se na cestu nabalila jako na severní pól. Kdovíproč jsem si vzala do hlavy, že by mě mohlo ofouknout, jak budu svištět. Houby ofouknout. Do práce jsem dorazila zlitá potem a rudá až na zádech.

Navrch jsem trochu čekala, že kolobka pojede sama. A nečekala jsem, že mě předjede i důchodce na kole. Ježdamane, to byla potupa! Strašně jsem se snažila cyklisty dohonit, ale připadala jsem si u toho jako lenochod na gepardích závodech.

koloběžka

Svoji první cestu jsem oddupala na Yedoo Four. Je prima, ale moc mi to neusnadnila. :)

Co dělat, abyste nedopadli jako já

Jestli nechcete při první jízdě zemřít bídnou smrtí, zapojte rozum trochu víc než já. Nebojte, ono to ve výsledku nebude tak zlé. A brzo budete koloběžku milovat.

  1. Nepřeceňujte se. První jízdu si neplánujte přehnaně dlouhou a rozhodně ne jako jízdu do práce. Vyjeďte si jen tak s tím, že když to nepůjde, můžete se vrátit.
  2. Oblečte se pohodlně. Hm, tohle vám asi nemusím říkat. Jen pako jako já jde sportovat vyfintěné.
  3. Nezávoďte. Nechte cyklisty a kohokoliv dalšího, ať vás klidně předjedou, vás to nemusí trápit. Přijde den, kdy budete předjíždět vy je. Nebo třeba nepřijde, ale na tom houby záleží.
  4. Hlavně klid. Nikam se nežeňte, prostě jeďte tempem, které je vám příjemné. I kdybyste u toho vypadali jak slimejš.
  5. Kašlete na kopce. Nesnažte se je za každou cenu vydupat, když to nejde. Ani ty malililinké.
  6. Naštudujte si, jak měnit nohy. Super je na to Koloběžková škola. Mrkněte i na videa, jak se správně odrážet nebo jak jezdit z kopce, jsou vážně super.
  7. A hlavně jeďte tak, abyste si to užili. Když si z první cesty sami uděláte peklo, akorát vás to od koloběžky odradí.

Doufám, že jsem vás moc nevyděsila. Jestli jo, zase se odděste, on totiž ne každý je takové jelito jako já, takže ne každého první jízda tolik bolí. A i kdyby bolela i vás, nebojte, brzy vás koloběžka tak chytne, že jí to odpustíte.

Jestli máte už první jízdu za sebou, povězte mi: taky jste ji protrpěli? Nebo byla úplně v pohodě? Budu se těšit na vaše komentáře.

Trhněte si!

Kam dál?

9. 7. 2017, autor:

Komentáře

  • Seeemann, přidáno 10.07.2017

    Tak takhle se k tomu má přistupovat!Já se taky nestydím za svoje kila,ale jezdím s radostí už 35 let..Přeji Ti hodně naježděných kilometrů ve zdraví!Daviďas

    Odpovědět

    • Bára Koloběžka, přidáno 11.07.2017

      Mockrát děkuju a přeju totéž! 🙂

      Odpovědět

  • Anička, přidáno 10.07.2017

    Moje první cesta byla ze Světa koloběžek, kde jsem kolobku koupila na Suchdol, kde bydlím. Měla jsem za to, že s pomocí GPSky v mobilu to nebude problém, ale GPSka jako naschvál stávkovala. Takže jsem jela podle ukazatelů cyklostezek, ale ukazovaly trochu jinam než jsem chtěla a chtěla jsem si to bláhově zkrátit abych pak zjistila, že jsem asi půlhodiny jezdila do kolečka. Notně jsem si oproti optimální cestě zajela a i jsem vyjela jeden zbytečný kopec. Ale jinak jsem to zvládla bez větších problémů, pravda, kopec na Suchdol jsem z 95 % tlačila. Celkem i s tím blouděním to bylo přes 25 km. Ale díky tomu, že jsem v té době chodila 2x týdně veslovat 10 km na skifu, tak mne nohy nebolely. Střídání nohou jsem z netu měla teoreticky nastudované a že se má dělat méně dlouhých odrazů taky – ostatně to je analogické jako na skifu, tam je taky výhodnější dělat méně kvalitnějších temp. Na sobě funkční oblečení, ve kterém chodím na skif a i sportovní lahev s pitím. Ve Stromovce si se mnou jeden borec dal závod – on běžel – a utekl mi, ale jinak jsem se nehonila a jela jsem po rovině tak 12 – 13 km/h.

    Odpovědět

    • Bára Koloběžka, přidáno 11.07.2017

      Taková sportovní průprava by se mi před první jízdou taky hodila 🙂 Tak jako tak smekám, těch (bloudivých) 25 kilometrů je pořádný výkon!

      Odpovědět

Váš komentář





*

Šatna blog ze zákulisí SportObchod.cz