10 příznaků závisláka – Bára na kolobce 31. díl


5 minut čtení

Tak schválně, kolik bodů závisláka splňujete vy?
Ahoj, já jsem Bára a už týden jsem nestála na koloběžce. Vítejte na dnešním setkání anonymních kolobkoholiků. Ta moje první věta je bohužel pravda, nahrnula se mi práce, a tak chudák Trexx stojí v koutě. A já na sobě začínám pozorovat abstinenční příznaky. Ještě se teda neklepu a nemám pěnu u pusy, ale nemám k tomu daleko. Proto mě napadlo: jak se pozná, jestli jste kolobkový závislák? Provedla jsem zevrubné zkoumání sebe sama a přišla jsem na 10 příznaků. Jestli je na sobě pozorujete, nevolejte doktorovi (říkám doktorovi, ne Doxtorovi), radši se vyrazte projet. Tahle závislost ještě nikomu neublížila. A na jaké příznaky jsem teda přišla?

Okukujete

Víte, že když se vám někdo/něco líbí, rozšíří se vám zorničky? Vsadím se, že stačí, aby kolem projela pěkná kostečka nebo nablýskané yedoočko a máte minimálně 26palcové zornice.

Žvaníte

„Tam to znám, tam jsem byla na koloběžce!“ nebo „To já na kole moc nejezdím, mám koloběžku.“ Taky motáte do každé konverzace koloběžku? Vypadne to z vás, aniž by se kdokoliv ptal. A když ten druhý nemá to srdce vám říct, že ho to fakt nezajímá, dozví se o každém šroubečku na vaší kolobce.

Říkáte: „To se mi bude hodit na koloběžku“

Věta, kterou se omlouváte, když kupujete třetí zvonek nebo osmé sportovní kalhoty. Přece to děláte pro ni, že jo. Mimochodem, víte, co všechno koloběžka potřebuje?

Hodnotíte terén

„Sem si musím zajet na koloběžce, tady je na ni pěkná cesta. Jen teda ten štěrk nic moc.“ Na každém výletě hodnotím trasu a posuzuju, jestli je vhodná na kolobku. Ochotně to sděluju i svému okolí, kterému je to srdečně u blatníku. (A o terénech jsem samozřejmě už taky psala.)

Lanaříte

„A na příští teambuilding můžeme na koloběžky, co?“ lákala jsem kolegy asi bžilionkrát. Vždycky se usmáli, pokývali hlavami – a to bylo všechno. [caption id='attachment_18135' align='aligncenter' width='633']„Nechceš jezdit se mnou? Budeš vypadat taky takhle cool!“ „Nechceš jezdit se mnou? Budeš vypadat taky takhle cool!“[/caption]

Oslovujete koloběžku jménem

Nevím, jak vy, ale já neříkám „Pojedu na koloběžce.“ Jezdím zásadně „na Trexxovi“. A říkám to i před lidmi, kteří nemůžou mít šajna, co nebo kdo Trexx je. Ale říkám si, že to se mnou ještě není tak zlé, když Trexxovi neříkám třeba Karel.

Slyšíte na slovo „koloběžka“

Každý člověk zachytí své jméno i v hlučné místnosti. Vy a já slyšíme na „koloběžka“. Jak někdo v okruhu deseti odrazů řekne tohle kouzelné slovo, už jsme u něj a ptáme se, jestli mluví o nějaké konkrétní. Dotyčný (který zrovna vykládal, že když jel v zimě okolo, běžka se mu zasekla a on upadl) nás má nejspíš za šiblouše.

Máte přehled o tom, co se děje na FB ve skupině Koloběžky CZ

Že nemáte? Však vy poznáte, až začne sezóna slámových balíků. Teď jedou fotky s rozkvetlými poli. [caption id='attachment_18138' align='aligncenter' width='633']Ale vsadím se, že takhle ujetou fotku tam ještě nikdo nedal. I když... Ale vsadím se, že takhle ujetou fotku tam ještě nikdo nedal. I když...[/caption]

Jste hrdí na svoje koloběžná zranění

Víte, jak jsem na sebe byla pyšná, když jsem se poprvé vymlátila? Je to jeden ze zážitků, které Trexxovi vysloužily čestné místo v naší domácnosti. Mimochodem, zranění jsou ve skupině taky v kurzu. Jestli máte, posílejte.

A navíc máte faktickej absťák

Znáte to? Pár dní je v pohodě. Možná i ten týden. Ale pak začnete být neklidní. Chodíte kolem koloběžky, sem tam ji dokonce pohladíte. A nemůžete se dočkat dne, kdy konečně vyrazíte. Já snad už brzo, jinak mi drbne.   Tak co, jste závisláci? Jak se to u vás projevuje? Trhněte si!

Kam dál?

Starší články