11 koloběžkářských chyb, které se musíte odnaučit – Bára na kolobce 32. díl

Za chyby se platí. Třeba bolavými zadky, namoženými zády a hlavně tím, že vás ten koloběh jaksi neba.

Ale chybami se člověk učí, proto jsem sepsala 11 chyb, které dělá spousta začínajících koloběžkářů. Dělala jsem je i já a vsadím se, že některé doteď sem tam dělám.

Holt nikdo nejsme dokonalí. Ale všichni se můžeme snažit zlepšit, no ne?

Tak jdem na to!

1) Jak koloběžku dostanu, tak ji nechám

Chyba, přátelé! Koloběžka je vaše a musí vám sednout. Takže si srovnejte řídítka (přibližně ke kyčlím), klidně otočte nebo vyměňte představec… vlastně upravte cokoliv, co vás napadne.
Ale ta řídítka určitě. Jo?

Tyhle kroužky tam nejsou pro legraci. Nastavte si ta řidítka! :)

Tyhle kroužky tam nejsou pro legraci. Nastavte si ta řidítka! 🙂

2) Kroutím se jako žoužala

Ha, teď se hlásím mezi potrefené husy. Na kolobce se často kroutím ze strany na stranu a zadělávám si na bolavá záda. Jako by mi k nim nestačilo celodenní sezení v kanclu.

Snažte se držet záda rovně. Já to taky zkusím.

3) Dřepuju

Dřív jsem říkala, že na koloběžce jednou nohou dřepuju a druhou běžím. A víte co? Je to blbost.

On ten pohyb stojnou nohou není úplně dřep, spíš takové zhoupnutí v lehkém podřepu. Hlídejte si pozor, ať se nenadřepujete víc, než musíte.

Nemusíte takhle dřepovat. Já se při odrazu spíš zhoupnu dozadu.

Nemusíte takhle dřepovat. Já se při odrazu spíš zhoupnu dozadu.

4) Dupu jako ježek

Ozývá se při odrazu rána jako z děla? Chyba! To nemám z vlastní hlavy, i mě o tom musel někdo zkušenější poučit a já mu za to dodneška děkuju.

Když dupete přímo do země, přijde spousta energie do toho dupnutí a ne do odrazu. Ten pohyb by měl být plynulejší, noha nejde kolmo dolů.

5) Klikuju

Děláte při jízdě kliky? Děláte je zbytečně. Nejspíš máte špatně nastavená řídítka (a jsme zase u nich).

Když si všimnete, že krčíte ruce, zkuste je napnout a držet obě stejně. Předáte koloběžce víc energie a tolik se nenadřete.

Hlídejte si, že máte natažené ruce.

Hlídejte si, že máte natažené ruce.

6) Závodím

Tohle heslo mi pomohlo si na koloběžku zvyknout: Nezávodíš s nikým jiným než se sebou! Vykašlete se na cyklisty, rychlobruslaře a klidně i na ostatní koloběžkáře. Jeďte si svoje. Má vás to bavit, ne uhnat.

Já jsem třeba začínala s Yedoo Four tak, že jsem po docela krátkých úsecích odpočívala. Ostuda? Ale houby s voctem!

7) Moc (málo) měním nohy

Asi vám nemusím vysvětlovat, že máte střídat nohy. Ale jak často? Mně sedí cca 7 odrazů na rovince, ale vy to můžete mít jinak. Zkoušejte a vyberte si podle svého.

8) Mám nevhodnou koloběžku

Mushingová kolobka je dobrá věc, když máte psa. Bez něj nic moc.

Vybírejte kolobku podle toho, kde na ní budete nejčastěji jezdit a co od ní potřebujete. Pro mě je ideální lehká, velká a sportovní krasavice, pro vás to může být něco úplně jinačího.

Rozhodně bych se ale snažila sáhnout po nějaké ověřené značce. Jestli máte nižší rozpočet, nevadí, i za menší peníze se dá sehnat slušná koloběžka. Kdyby ne nová, klidně ojetá, třeba taková Kostka vám vydrží navěky.

Mimochodem, četli jste můj článek o tom, jak vybrat koloběžku?

9) Že bych se protáhla? K čemu?

Přiznávám bez mučení, že se před ani po jízdě neprotahuju. Ale byly doby, kdy bych si tím ušetřila spoustu bolesti. Než jsem si na koloběh zvykla, bolela mě celá Barbora. A myslíte, že jsem se protáhla?

Nebuďte hloupí jako já. Protahujte se.

10) Podceňuju výbavičku

Bez helmy, světel, rukavic a ideálně i brýlí nikam! Helmu asi chápete, světla taky. K čemu zbytek? Až vám do oka pinkne čmelák nebo přeletíte řídítka a dobrzdíte dlaněmi, pochopíte.

Jestli mám článek i o správné výbavě na kolobku? To si pište!

11) Zanedbávám péči

Koloběžka toho moc nepotřebuje. Jednu věc ale doporučuju: zkontrolujte ji sem tam, hlavně po zimě. Zjistit až na kopci, že vám nefungují brzdy, je o hubu. Doslova.

A když už v tom kontrolování budete, přečtěte si článek o (ne)údržbě koloběžky.

 

Napadají vás nějaké další chyby, o kterých by měli ostatní koloběžkáři vědět? Šup s nimi do komentářů. Učený přece z nebe nespadl (ale z kolobky možná jo).

Trhněte si!

Kam dál?

Píšu a jezdím na koloběžce. A taky píšu o tom, jak jezdím na koloběžce.

V nohách mám už tisíc mil a v rukách tisíc stran textu. Tak se usaďte a začtěte se! 🙂

15. 6. 2020, autor:

Komentáře

  • Mirka Minářová, přidáno 02.07.2020

    Ahoj Baru (doufám, že nevadí tykání?)
    Půjčila jsem si kolbrndu od kamarádky (crussis) pouze na otestování, zda mě tato aktivita bude naplňovat a zda nemám zůstat u kola. Jela jsem zatím 2dny za sebou (14.5 a 19km)podotýkam, že podruhé jsem málem zavolala manželovi, ať pro mě přijede. Ale dala jsem to a jsem na sebe neskutečně hrdá. Jen mě dnes bolí nohy. Četla jsem tvůj článek 11chyb a přiznám se, že jsem jak píšeš klikovala a určitě drepovala. Nohy jsem střídala nerovnoměrně. Pořád váhám, zda do toho jít. Mám lehkou nadváhu a zpevnění těla a třeba i úbytek na váze pouze přivítám.

    Odpovědět

  • Bára Koloběžka, přidáno 03.07.2020

    Ahoj Mirko,
    tykání určitě nevadí, právě naopak! 🙂 Nenech se odradit bolavými začátky, já při první vyjížďce trpěla jak pes a rozhodně jsem nezvládla hned napoprvé 14 kilometrů jako ty. Takže věřím, že když si potrénuješ (ne)klikování, nastavíš si řidítka podle sebe a pustíš se do toho, bude tě to bavit. Mně pomohlo při těch prvních cestách dělat přestávky, nehnat se, jezdit v klídku, ať to nepřepálím. A pak bylo přestávek míň a míň a mě to víc a víc bavilo.

    Dej vědět, jestli ses nakonec pro kolobku rozhodla. Ať se daří! 🙂

    Odpovědět

Váš komentář





*

Šatna blog ze zákulisí SportObchod.cz