Co ťa nevytočí, to ťa posílí (staré moravsko-koloběžkářské přísloví) – Bára na kolobce 44. díl

Četla jsem, že když je pro něco ustálené pojmenování, lidi tomu víc věří. Takže ne, tohle moravské přísloví neexistuje… ale věřte mu.

Každopádně: Z mých článků to může vypadat, že nad koloběžkou slunce nezapadá, koloběžkáři potí duhu a v jednom kuse se usmívají jako děcko na bonbon. Že nikdy nenadávám, nikdy se nevztekám. Vůbec! Jsou situace, kdy nadávám jako špaček. (S malým š, protože tohle by mi na hodinách etikety neprošlo.)

A věřím, že to máte stejně. Proto vyhlašuju Den volného nadávání! Pojďte si se mnou zaláteřit (pěkný slovo) pěkně od plic. Začnu, jo?

Jaké narážky na vaši koloběžku vás dokážou nejvíc vytočit?

Jaké narážky na vaši koloběžku vás dokážou nejvíc vytočit?

„Nádech – výdech“ potřebuju, když…

Když se konečně obleču, nachystám, obuju… a zjistím, že mám vyfouknuté kolo. (Těm, kdo tohle taky nesnáší, posílám tematickou písničku.)

Když se dřu jako blázen… a zjistím, že mám už tři kilometry šprajclou přední brzdu. (To se mi fakt stalo.)

Když ani po třech Youtube tutoriálech nejsem schopná brzdu seštelovat.

Když místo toho rozšteluju i to, co předtím fungovalo.

Když se drbnu do kotníku tak, až vidím všechny svaté včetně svatého Kostky a svatého Wolfera.

Když se během stejné vyjížďky drbnu znovu do toho samého kotníku.

Když se mě náhodný cyklista ptá, kde mám šlapky. (Haha, haha, ha. Vůbec jsem to neslyšela už stokrát.)

Když mě náhodný chlápek (ne-koloběžkář) poučuje, že na koloběžce musím střídat nohy.

Když nám elektrokoloběžkáři dělají ostudu.

Když nám někteří klasičtí koloběžkáři dělají ostudu.

Když prateta moudře prohlásí, že koloběžkáři jsou infantilní.

Když mě motorista poučuje, že na silnici nemám co dělat.

Když s vypětím sil vyfuním na kopec… abych zjistila, že hned za ním je další.

Ale víte co? Je i fůra věcí, které mi dělají radost

Když jedu kolem skupinky dětí z mateřinky, a ty na moji koloběžku koukají s otevřenou papulkou.

Když se na sebe usmějeme s jiným koloběžkářem.

Když mě pozdraví kolař nebo běžec.

Když je venku tak akorát a koloběžka TAK krásně sviští.

Když ujedu víc, než jsem od sebe vůbec čekala.

Když mi nekoloběžkář pochválí koloběžku.

Když mi KDOKOLIV pochválí koloběžku.

Když můžu o koloběžkách povídat někomu, koho to zajímá.

Když vytáhnu na kolobku přítele – a ono ho to fakt baví.

Když zvládnu kopec, který jsem nikdy předtím nevyjela.

Když vyjedu zamračená a už po kiláčku se mi chce radostí létat.

Když na cestě potkám kočku, srnku nebo veverku. (Nebo ježka. Ježci jsou boží.)

 

A teď vy. Napište mi:

Co vás nejvíc štve?

Co vám dělá největší radost?

Trhněte si!

Kam dál?

Píšu a jezdím na koloběžce. A taky píšu o tom, jak jezdím na koloběžce.

V nohách mám už tisíc mil a v rukách tisíc stran textu. Tak se usaďte a začtěte se! 🙂

19. 10. 2021, autor:

Váš komentář





*

Šatna blog ze zákulisí SportObchod.cz