Jak v tenise eliminovat nevynucené chyby?


13 minut čtení

Nevynucené chyby - častý strašák mnoha tenistů. Je to takový úder, při kterém zkrátka míček nespadne do kurtu. Nýbrž do outu nebo sítě. V tomto článku si rozebereme, jak s takovými chybami pracovat.
Nevynucené chyby - častý strašák mnoha tenistů. Je to takový úder, při kterém zkrátka míček nespadne do kurtu. Nýbrž do outu nebo sítě. V tomto článku si rozebereme, jak s takovými chybami pracovat. Čím jsem starší, tím více chápu tenis nejenom z pohledu technického, ale také z pohledu psychologického. Ten druhý je v konečném důsledku mnohem důležitější, pokud se tenisu věnujete už delší dobu. Správné mentální nastavení vám pomůže vyhrávat v zápasech jak těžkých tak i relativně snadných. Říkáte si, jak je možné něco natrénovat a vylepšit v zápasech snadných – právě v těchto zápasech se ukáže, jak moc tenis máte rádi. Snadný zápas si totiž můžete prohrát jen vy sami buď příliš laxním přístupem, nebo naopak přemotivovaným chováním a hraním na dva kanáry čili 6:0, 6:0. [caption id='attachment_22007' align='aligncenter' width='633'] Takto to vypadá z pohledu hráče. Kurt je při tréninku menší, ale při zápase bude větší.[/caption]

Na skóre nezáleží

Naprosto klíčové k pochopení, jak eliminovat nevynucené chyby v tenise, je absolutní oproštění se od hraní na konkrétní výsledek. Světe div se, donedávna jsem toto sám neuměl a snažil se vždy hrát na co nejlepší výsledek. Samozřejmě toto vnitřní nastavení stále ctím, ale již nedělám vědu z toho, když se mi to nepovede úplně podle mé předzápasové představy. Proti velmi slabým soupeřům jsem bral dva kanáry jako něco samozřejmého a když se mi to nepovedlo, měl jsem na sebe vztek a z vyhraného zápasu jsem odcházel mírně zklamaný. Nejhorší byl vždy stav 5:0 pro mě, kdy jsem měl nervy k prasknutí a říkal jsem si, že to musím dotáhnout ke kanáru. Není to paradoxní? Vedete 5:0 a máte z toho nervy? Absurdní. Bohužel často jsem právě šestý game prohrál a od té chvíle tak trochu ztratil motivaci hrát dál. Z jasně vyhraného zápasu se úplně zbytečně stalo drama, kdy jsem myšlenkami zůstal v minulosti a nesoustředil se na právě probíhající bod. Nevynucené chyby se najednou začaly rojit jako houby po dešti a nemělo to konce. Až v posledních pár letech jsem pochopil, že skóre je sice pro mé ego jakýsi dezert, ale jako takový nemá žádný význam. Mnohem důležitější je, jak přistoupíte k zápasu jako k celku. Jak moc si ho užijete a kdo vyhraje poslední míč. Zásadní je si uvědomit, že na celkovém skóre jako takovém zkrátka nezáleží. [caption id='attachment_22010' align='aligncenter' width='633'] e důležité hráči vysvětlit, že hrát do středu kurtu není žádná ostuda. Důležitá je v tu chvíli délka, rychlost a rotace.[/caption] Přečtěte si také, jestli je lepší roztřískat raketu, nebo počítat do pěti. Aneb jak ovlivňují emoce výkon v tenise.

Dovolte si udělat chybu

S výše zmíněným přímo souvisí často přílišná sebekritika v případě udělané chyby. Tenista musí chyby dělat, aby se někam posunul. Nevynucená chyba v tenise znamená, že jste něco zkusili, ale nevyšlo to a je potřeba to opravit. Nevynucená chyba je signál, poplašné světlo, které nám ohlašuje nějaký zásadní nedostatek při našem snažení. Nevynucená chyba je vlastně to nejlepší, co se vám může při zápase stát za předpokladu, že se z této chyby okamžitě ponaučíte. Současný nejlepší hráč tenisové historie Rafael Nadal je mistr v opravování se v přímém přenosu. V jeho očích a gestikulacích v bezprostředních momentech po nevynucené chybě vidíte, jak moc ho to mrzí a jak v sobě zpytuje svědomí. Jistě si říká, tak takhle teda ne, tohle už neudělám. A většinou stejnou chybu dvakrát neudělá. Je rozdíl, když nevynucenou chybu uděláte z laxnosti a je rozdíl, když ji uděláte při snaze o něco nového, něco nečekaného či překvapivého. Pro odpuštění si vlastní chyby je potřeba maximálně precizní přístup ke každému míčku. Pak vám takové chyby vadit nebudou, protože se bude jednat ve výsledku o testovací údery, které vám mají ukázat cestu jak dále. Nevynucená chyba tak sice není nevynucená tlakem soupeře, ale vaším vlastním tlakem na sebe. Je důležité okamžitě správně zanalyzovat, proč jste takovou chybu udělali. Jednoduché pravidlo zní, že téměř každá nevynucená chyba v tenise do sítě je chyba nohou. Tak ji hned zlepšete. [caption id='attachment_22011' align='aligncenter' width='633'] Hráč, který je zatlačený za základní čáru vám ze středu kurtu nemá jak ublížit.[/caption]

Tenis se nehraje na vítězné míče

Chyby do outu za základní čáru tolik nebolí. Horší jsou outy do strany. Ty totiž signalizují často zbytečné tlačení na pilu a jsou příčinou obrovské frustrace mnoha hráčů. Přitom stačí jediné – nemířit na čáru, ale téměř kamkoliv do kurtu s tím, že úder zahrajete na plný švih. A to z každé pozice a v každé situaci. Někdo si pod pojmem “naplno” představuje risk, ale není tomu tak. Zkrátka zahrajete úder pocitově tak, jak byste ho hráli při tréninku, když o nic nejde – uvolněně bez křečovité snahy o přesnost. Neblokujte v sobě vlastní potenciál, chcete-li energii, pro zvýšení jistoty úderu. Toto pravidlo jsem objevil v posledních pár letech a ten rozdíl v jistotě mých úderů je výrazný. Dříve jsem všechno tlačil k čárám a snažil se hrát tzv. na winnery – vítězné míče. Mazal jsem jednu lajnu za druhou, nebo jsem naopak byl o 2 cm mimo dvorec. S věkem však přicházejí zkušenosti, které hovoří ve prospěch hraní na co nejnižší počet nevynucených chyb a chyb obecně. Ať si to soupeř uhraje, jestli na to má! Já ale nezkazím. Hledáte pár tréninkových tipů? Přečtěte si, kdy a pro koho má smysl trénovat o tenisovou zeď?

Opticky si zvětšete kurt

Tím zcela rozhodující faktorem, který až magicky změní váš počet nevynucených chyb, je nastavení si mantinelů v hlavě. Pokud toto pravidlo pochopíte a slevíte ze svého ega, tak se vám otevře zcela nový svět tenisu, jak ho neznáte. Při returnu ve většině případů returnujte dlouhý míč do středu kurtu soupeři na tělo pod nohy. Vyvarujte se hraní úhlů v situacích, kdy nemáte svůj pohyb a výměnu pod kontrolou. Nastavte si v hlavě boční čáry 1 - 1,5 m směrem do kurtu. Hrajte údery výše nad sítí. Zapomeňte na přímky. Hrajte ale všechny údery na plný švih s myšlenkou hraní na střed a poloviny kurtu. Chcete zahrát míček křížem? Jak je libo. Tak ho zahrajte křížem, ale s myšlenkou hraní blíže ke středu. Švihněte na plný švih tak jako když o nic nejde (vždyť o nic nejde, i když jde, že?) a uvidíte, jak se míček magicky protáhne blíže k čáře. Navíc bude mít vysokou razanci. Díky nastavení této tolerance získáte pocit, že je kurt větší, než ve skutečnosti je. Jakmile si takto pocitově načtete kurt a jeho rozměry, tak se často při výměnách dostanete do příjemného transu. Přestanete vnímat soupeře, vlastní tlak na přesnost a začnete se soustředit výhradně na překonání sítě, výšku míče, spin a razanci. Tento pocit je uklidňující a dodává vám na psychické pohodě. Švihová hmotnost - důležitý údaj, který vám pomůže vybrat správnou tenisovou raketu Představa, že když profíci sází jeden míček vedle druhého blízko čáry, je dána jejich úsilím jej zahrát takto přesně, je naprosto mylná. Profíci mají pouze vytvořenou dokonalou svalovou paměť, kdy údery hrají automaticky a vždy na plné koule. Nechtějí přitom trefovat čáry, ale děje se to přirozeně díky tomu, že švih nebrzdí, hrají maximálně uvolněně a rozměry kurtu mají takříkajíc pod kůží. Ještě jeden příklad z praxe. Když jedete autem po dálnici 130 km/h, tak se taky nedíváte přímo na středovou a boční čáru, abyste náhodou nenabourali. Jedete zkrátka uprostřed tak nějak přirozeně s perfierním sledováním okolní situace. Přesně takto se chovejte také při tenise – mějte v hlavě neustále střed kurtu. S myšlenkou hraní více do středu kurtu, ale s větší razancí a rotací, se pojí další výhoda tohoto způsobu hry. Minimalizujete úhel, pod kterým vám soupeř může míček vrátit zpět a tím omezujete jeho kreativitu. Často se totiž stává, že ten, kdo hru otevře zahráním velkého úhlu, ve výměně nakonec prohrává. Otevírá tak kurt soupeři, který může kontrovat větším úhlem a má více možností kam míček zahrát a trumfnout vás tak. [caption id='attachment_22009' align='aligncenter' width='633'] Rozvržení kuželů za podávací čáru a zrhuba 1-1,5 m od boční čáry dovnitř kurtu.[/caption]

Když je soupeř lepší

Jsou zápasy, kdy je soupeř stojící proti vám o třídu či dvě lepší. V takovém případě vám nezbývá nic jiného, než „předem prohraný“ zápas co nejvíce protáhnout a doufat, že soupeři zásadně odejde forma. Na tyto zápasy platí dvě strategie nebo spíše jejich kombinace. Ta první je hraní na maximální riziko od samého začátku. Bohužel tato varianta příliš často nevychází. Tímto způsobem sice můžete soupeře vykolejit na prvních pár gamů, ale poté si na vaši hru zvykne. Navíc hraní na riziko je z dlouhodobého pohledu ztrátové. Jeden set možná vydržíte dávat jednu čáru za druhou, ale pak vám tato famózní forma s největší pravděpodobností odejde jako mávnutím kouzelného proutku a máte po hehe. Mnohem lepší je bojovat o každý míč poctivým vracením, dlouhými míči do středu kurtu s větší razancí a rotací. Jen ať si to váš soupeř uhraje, když je tak dobrý. Nedávejte míčky zadarmo zbytečným riskováním. Zápas pak ubíhá strašně rychle a vy se nebudete mít kde chytit. Opět platí, že lepší, zkušenější hráči velmi dobře využívají úhly. Když vy zahrajete z vašeho pohledu povedený míček křížem na malý roh, očekávejte zpátky ještě lepší křížák nebo dlouhý míč po lajně. Jednou z velmi dobrých a osvědčených variant proti lepším soupeřům je pestrá hra v podobě poměrně častých kraťasů a občasných náběhů na síť. Třebaže vám většinou kraťas soupeř snadno doběhne nebo vás u sítě prohodí levou zadní, tak bude mít v hlavě červíčka v podobě další varianty ve vaší hře. A to může naopak ovlivnit jeho hru a narušit mu herní plán.

Prostě neblázněte

Pojďme si sesumírovat dnešní povídání o nevynucených chybách. Ty se odehrávají především ve vaší hlavě a jsou výsledkem vaší přípravy na úder, důslednosti a poctivosti. Když už nevynucenou chybu uděláte, tak ji okamžitě vyhodnoťte. Hned na další úder musíte jít „opraveni“ a z této chyby ponaučeni. Nevrtejte se v tom příliš dlouho. Zkažený nalitý forhend ze středu kurtu, kdy soupeř byl už u lavičky na párku, vám již nikdo nevrátí. Soustřeďte se ihned na další míč. Netlačte míčky příliš k bočním lajnám. Tenis není o vítězných míčích, ale konstantním výkonu s co nejmenším počtem chyb. Opticky si kurt zmenšete a hrajte více do středu. O to hrajte rychleji a s větší rotací. Paradoxně to bude mít efekt pocitového zvětšení kurtu a nabudete dojmu, že míček nelze zkazit. Dlouhý úder do středu kurtu má mnohem větší sílu, než si myslíte. Úhel naopak otevírá soupeři pestrou škálu dalších možností, jak vás přechytračit a rozběhat. Hrajte pestrý tenis a nezapomínejte na kraťasy a občasné náběhy na síť. Nesnažte se lepšího soupeře přestřílet – těmto hráčům rychlé míče často naopak vyhovují. Prohraný míček nevadí, když o něco usilujete a zkoušíte novou variantu. Dovolte si udělat chybu a vemte si z toho to pozitivní. Uznejte kvality soupeře, ale nikdy se dopředu nesmiřujte s prohrou. Váš přístup k zápasu je to, co rozhoduje o vaší spokojenosti po něm. Skóre zápasu není tak duležité. Také prohra se vztyčenou hlavou vás posune o kousek dále s vědomím, že jste do zápasu dali vše. Pamatujte, že nevynucená chyba je tím nejlepším varovným signálem, že jste něco udělali špatně. A mějte z tenisu hlavně radost, a to i v momentech, kdy se vám zrovna dvakrát nedaří. S úsměvem jde všechno lépe. Tímto vám přeji, ať nevynucených chyb ve vašich zápasech děláte čím dál tím méně.

Starší články