O ženě, co nežene – Bára na kolobce 41. díl

Sedím na betonu a funím. Třicet ve stínu, chce se mi zvracet. A co je hlavní: dobrý pocit nepřichází. Nemůžu si vzpomenout, proč jsem tady, proč jsem se přihlásila. Trexx leží vedle mě, jako by taky odfukoval. Aspoň že jsme v tom spolu, brácho.

To byl můj (zatím) poslední závod.

O pár dní později letím krajinou. Každý odraz mě baví, každý mi dělá radost. Možná jedu rychleji než na závodě, možná ne, a víte co? Je mi to jedno.

Nemusí být každý z nás závoďák. A o tom je dnešní článek.

Jak jsem se splašila

Pamětníci, kteří četli mé první články, si možná vybaví, že jsem začínala na malé a těžké koloběžce Yedoo Four. První kilometry byly vydřené, od kapitulace mě odrazovalo jen to, že jsem do koloběžky investovala těžce vydělané studentské peníze.

Když jsem pak přesedlala na velkou koloběžku, měla jsem pocit, že dokážu cokoliv. Najednou jsem jezdila jako blesk, předjížděla cyklisty, řítila se z kopců a dupala do kopců. Brzy jsem se přihlásila i na první závod. A získala první medaili.

Moje závodnické poprvé. Koloběžka Cup.

Moje závodnické poprvé. Koloběžka Cup.

Nic profi, normální hobbíkovský závod, ale moje sebevědomí koloběžkářky vyletělo do oblak. Z holky, která se na základce nevydrápala na hrazdu a na gymplu málem odpadla u patnáctistovky, byla najednou závodnice s medailí na krku.

A nechtěla si dát pokoj.

První medaile! Nadchla mě, jako kdyby šlo o zlato z olympiády.

První medaile! Nadchla mě, jako kdyby šlo o zlato z olympiády.

Jak jsem se odplašila

Když jsem někam jela, jela jsem jako o závod. A skutečné závody mě přitahovaly. Musela jsem jet rychleji než posledně, rychleji než tamten cyklista. Ne že bych byla nějaký blesk. Ale stejně jsem se hnala. Když to nešlo, když mě to nebavilo, stejně jsem se snažila.

Až jsem se přihlásila na ten jeden závod. Ten který popisuju v úvodu.

Odjela jsem ho – a pak mi docvaklo: Dává mi tohle vůbec smysl? Nedává.

Baví mě závodit? Nebaví.

Baví mě koloběžit? Baví!

Tak proč se pořád tak honím?

Rozhodla jsem se přehodnotit svůj přístup ke koloběžce. Když se mi nechce, nejedu. Když se mi chce jenom trochu, jedu pomalu. Když se mi chce hodně, letím. Ale zahodila jsem tachometr, protože mi nic nedával. Přestala jsem se honit s ostatními. Jezdím pro radost.

A komu to tlačíš?

No jasně, proč to píšu?

Ne snad proto, abych zatracovala závody. Závody jsou super věc a závoďáci mají můj obdiv.

Ne proto, abych vás nutila zahodit tachometr.

Spíš abych vám ukázala, že i takhle to jde.

Nejste o nic míň koloběžkáři, když se ploužíte vycházkovou rychlostí. Nejste o nic míň koloběžkáři, když nemáte koloběžku za desítku a za dalších deset doplňky. Nejste o nic míň koloběžkáři, když třeba máte vy nebo vaše koloběžka nějaké kilo navíc nebo když jste ještě nedali to pověstné „první kilo“.

Svou koloběžku miluju. Ale chci si jezdit po svém.

Svou koloběžku miluju. Ale chci si jezdit po svém.

Koloběžka je o radosti z pohybu. Někomu dělá radost překonávání sebe i ostatních na závodu. Někdo rád překonává jen sebe. A někdo se prostě rád kochá.

To všechno je koloběh – a proto je boží. Protože si každý můžeme vybrat, jaký koloběžkář jsme.

Já jsem třeba pololemra samotář. Ráda jezdím sama. Ráda jezdím naplno. Ale vím, že natrénovanějším kolobkářům nestačím. No a?

...jo a tlačit koloběžku, když mi to nejede, to taky není ostuda. :)

…jo a tlačit koloběžku, když mi to nejede, to taky není ostuda. 🙂

Nežeňte se jen proto, že to dělají ostatní. Neporovnávejte se s tím, kolik kdo ujel (a za kolik). Nezprotivte si koloběžku tím, že se budete nutit do výkonu, když vám to zrovna nedělá dobře.

Koloběžka je tu pro sporťáky, závodnice, tatínky, babičky, děti, ploužily i blesky.

A proto je to nejlepší sport na světě.

Schválně, napište mi do komentářů, proč máte koloběh rádi vy.

A trhněte si!

PS: Víte, že je ze mě youtuberka? Mrkněte na moje koloběžkářská videa, poslední je možná trochu cringe, ale stojí za zhlédnutí. 🙂

Kam dál?

Píšu a jezdím na koloběžce. A taky píšu o tom, jak jezdím na koloběžce.

V nohách mám už tisíc mil a v rukách tisíc stran textu. Tak se usaďte a začtěte se! 🙂

12. 8. 2021, autor:

Komentáře

  • Pedro, přidáno 17.08.2021

    Moc hezké, Báro.
    Velké víkendové výpravy jezdím s bandou cyklistů. Strašně ženou. Občas musejí počkat. Ale čím dál míň. Příměstské výpravy s dětmi na kolech. Loudají se. Občas na ně musím čekat. Taky ale čím dál míň. Za chvíli mne poženou jako dospělci na velkých výpravách. Je to zábavné a fajn a mnohdy namáhavé a k vzteku, přesto ůžasné. Ale ta opravdová volnost, svoboda a vrchol koloběhání je schovaná v sólo jízdě. Jak říkáš.

    Odpovědět

  • Bára Koloběžka, přidáno 18.08.2021

    Pedro, moc díky za komentář! Souhlasím, ono je fajn nechat se občas popohnat a dotáhnout to tak na super výkon. Ale jindy si člověk chce prostě jet po svém, užít si to. A o tom to je. 🙂

    Odpovědět

  • Blanči, přidáno 18.08.2021

    Někdy to dupe samo, někdy dupu jak o život a stojím na místě 😀 😀 20 km u nás se nedá srovnat s 20 km podél řeky na rovinkách např. 😀 takže sem štastná za každej 😀 😀 maximum 60 km za 5 let, ale tu stovku jednou dám 😀

    Odpovědět

  • Zdenka, přidáno 18.08.2021

    Ahoj Báro, (doufám, že nevadí tykání, ale podle fotek jsi mladá holčina, tak si troufnu :-D),
    moc Ti děkuji za tento článek. Opravdu moc, protože mne nabil chutí nepřestat a zkoušet to znovu a znovu. Mám kolobku od dubna (Kostku G6), zkoukla jsem desítky návodů a videí, jak správně na ní jezdit, ale bohužel zatím pořád nic moc :-(. Nedala jsem dosud víc než 15 km a i to už se ke konci táhnu silou vůle jak šnek, abych vůbec dorazila domů. A pořád se srovnávám s lidičkama ve skupině na Fb a říkám si, jak je to možné, že oni jsou schopni ujet 30, 50, 80 i 100 km a já „blbých 15“ a mám dost. Jasně – není mi 20, nevážím 50 kg i s postelí, mám už své neduhy .. ale proto jsem s kolobkou začala, abych něco zhubla a začala se hýbat.
    Už jsem i přemýšlela, že jí prodám, že to nemá cenu, když to nedávám tak jako ostatní. ALE ! Když se člověk odprostí od toho, že jsou někde tací, kteří jsou schopni takových výkonů, když člověk přestane sledovat, kolik toho ujel a za jak dlouhou dobu, když se prostě jen jedeš projet a trošku si dát do těla (protože i já slimák pak pěkně cítím zadek a nohy :-D), tak zjistíš, že i těch 5 km v pohodě stačí a naplní Tě to radostí.
    Takže ještě jednou – MOC DĚKUJI 🙂

    Odpovědět

  • Bára Koloběžka, přidáno 18.08.2021

    Blanči, díky za super pozitivní komentář! 🙂 Já mám v Brně výhodu, tady je všechno placatý a kiláčky naskakují samy. 😀

    Odpovědět

  • Bára Koloběžka, přidáno 18.08.2021

    Ahoj Zdenko, tykání určitě nevadí, právě naopak! 🙂 A naprosto chápu, co píšeš. Když jsem začínala, myslela jsem, že vypustím duši. Fakt to nešlo, musela jsem dělat přestávky a říkala jsem si, že to asi není pro mě. A ono houby, jen jsme prostě každý jiný, každý máme jiné možnosti a každý si jízdu užíváme po svém. Takže ať ujedeš 1 km, 5 nebo 50, hlavně ať tě to baví! 🙂

    Odpovědět

  • Lenka, přidáno 18.08.2021

    Báro tvůj článek mně moc potěšil a taky pobavil. Uplně vidím sebe jak se někdy ploužím, kochám a pak zkouším dohnat vlak a být u přejezdu stejně jako on. No ne vždy se to podaří (ale když jede parní mašinka tak jsem i rychlejší )
    Tachometr zatím nezahazuji, ale více méně ho mám jenom jako ukazatel času 😀
    Přeji i nadále krásné zážitky s koloběžkou a chuť psát takové krásné články.

    Odpovědět

  • Zdenka, přidáno 18.08.2021

    Děkuji a ještě Ti musím napsat, že jsem se dnes koukla na Tvá videa a ač jsem zjistila, že už jsem některá viděla, když jsem kolobku pořizovala. Ale asi ne moc pečlivě, protože jsem přehlédla možná podstatnou věc – výška řidítek. Já je mám k pupíku !!! Takže manžel dnes snížil a zítra vyzkouším :-D. Takže opět děkuji 🙂

    Odpovědět

  • Bára Koloběžka, přidáno 19.08.2021

    Lenko, mockrát děkuju za milý komentář. 🙂 Někdy si člověk holt chce zazávodit – a jindy se ploužit. A oboje je fajn. 🙂
    Tak ať tě kolobka pořád baví!

    Odpovědět

  • Bára Koloběžka, přidáno 19.08.2021

    Zdenko, není vůbec zač. 🙂 Ona je ta výška individuální, někomu víc sedí vyšší poloha řidítek. Ale mně se osvědčilo mít je níž.

    Odpovědět

Váš komentář





*

Šatna blog ze zákulisí SportObchod.cz