RECENZE: Tenisové rakety Wilson Ultra v3.0

Nové modely raket řady Wilson Ultra vždy znamenají velké očekávání v celém tenisovém světě. Nejinak tomu bylo i u mě, proto jsem se na jejich testovačku extrémně těšil. Už jen proto, že moje vůbec první recenze byla na raketu z předchozí kolekce Wilson Ultra 100 CV 2018.

Do ruky se mi dostala jak nejočekávanější 300 g verze Wilson Ultra 100 v3.0, tak její lehčí sestřička Wilson Ultra 100L v 3.0 s hmotností 280 g bez výpletu. Ačkoliv moje tenisové srdce plesá většinou spíše nad těžšími modely raket, tak tentokrát pomyslný sourozenecký souboj vyhrála lehčí varianta.

Podívejte se také na videorecenzi tenisové rakety Wilson Ultra 100 v3.0 se Zdeňkem Hrabálkem.

Překopaný design

Hned po vybalení obou raket na mě čekal úvodní šok z designové proměny. Pryč je matná pogumovaná povrchová úprava, která působila seriózním dojmem a byla i příjemná na dotek.Vrátil se starší způsob zpracování v kompletně lesklé podobě, která ve mně evokuje výraz „nablýskaná bída“.

Toto až neslušné oslovení je důsledkem také samotného barevného provedení. Raketa následuje wilsoňácký „Uncontaminated Design“, který raketu co se použitých barev rozděluje na třetiny.

Srovnání designu

Spodní část rakety od držadla přes krček až po první třetinu hlavy rakety je černá s modrými nápisy a modrými spodními průchodkami. Prostřední část hlavy je stříbrná, což na prvního pohled působí jako pěst na oko a trochu lacině. Vršek hlavy je modrý s černým ochranným krytem.

Na první pohled tento design působí levně a obyčejně, jak kdybyste si koupili neznačkovou raketu z hliníku. Jenže když vedle sebe postavíte starší matný model a tuto novinku, nelze designérům upřít jednu věc. Vaše oči automaticky zabrousí na lesklé zpracování rámu, které zkrátka budí větší pozornost. A o to u designu jde především. Aby upoutal, šokoval a zkrátka dělal humbuk.

Rakety u sítě

Prakticky všichni v mém okolí, kteří raketu viděli poprvé, měli na její zpracování podobně negativní ohlas. Vzhledem k naší povaze české, která je obecně považována za konzervativní, může mít nový design problémy vyvolat úvodní nadšení.

S odstupem času a po několika hodinách testování jsem si na lesklé provedení i barevnou kombinaci zvykl a myslím si, že to nevypadá zase tak špatně.

Novinek habaděj

Ruku v ruce s novým barevným designem jde také samotné zpracování rámu, které nejednoho fanouška klasické konstrukce rámů Wilson zklame. Zmizel totiž legendární systém PWS (Power Weighting System), který byl tvořený vyboulením hlavy rámu dovnitř na třetí a deváté hodině.

Tento ikonický balanční systém však nezmizel tak úplně, ale byl „neviditelně“ integrován přímo do rámu tak, aby nerušil celkový design. V tomto místě je nyní rám o něco vyboulenější opačně, tedy do vnějšího prostoru hlavy rakety.

Zároveň vnitřní část rámu v tomto místě o délce zhruba 10 dírek pro krátké struny obsahuje tzv. Sweet Spot Channel. Tento kanál umožňuje strunám větší rozsah pohybu a především poměrně výrazně zvětšuje sweetspot.

Toto nové zpracování opět vynikne při porovnání se starým modelem, kdy skutečně nová verze rakety nabízí více místa pro zásah míčku a tudíž vyšší komfort.

Inverted Power Rib

V podobném duchu takříkajíc obráceného designu se nese také zpracování krčku. Ten je nově vybavený systémem Inverted Power Rib. Pokud si dobře pamatujete předchozí model, tak ten již systém „silových žeber“ měl. V tomto novém provedení jak už anglický název napovídá jsou naopak žebra vtlačena dovnitř rámu a vytváří drobný kanálek.

Tento krok je zdůvodňován zlepšením stability, ačkoliv můj osobní odhad je ten, že zkrátka výrobce musí pokaždé přijít s něčím novým. I za cenu toho, že takové řešení de facto popírá smysl předchozí technologie. Vnímavý zákazník tak musí kroutit hlavou, s čím to zase inženýři přišli.

Nezbývá než věřit, že je to ku prospěchu věci. Jedna věc jsou ale přesné měřící nástroje v laboratořích a druhá věc jsou praktické zkušenosti hráčů. Pojďme si konečně rakety vzít do ruky a vyzkoušet si, jak toto nové řešení funguje.

Detail rakety

Těžší než obvykle

Po uchopení 300 g verze Wilson Ultra 100 v3.0 jsem měl pocit, že mám v ruce minimálně 310 g raketu. Nevím, jestli za to může tradičně macatý rám (24,5mm – 26mm – 23,5mm), ale pocitově zkrátka tato raketa táhne ruku k zemi více, než bych čekal.

Naopak lehčí verze 100L s 280 g a totožným vyvážením na 320 mm se mi v ruce jevila v mnohem lepším světle. To se projevilo také při samotné hře, ke které se ale dostanu až později.

Obě rakety jsem obdržel vypletené komfortním výpletem Luxilon Smart 1,25 mm na 19/20 kg, což je pro tento první „inteligentní“ výplet typická hodnota.

U těžší verze rakety jsem z této kombinace příliš nadšený nebyl a tak jsem si ji nechal přeplést vlastním výpletem Tecnifibre Black Code 1,28 mm na 24/23 kg. Tento výplet patří mezi nejměkčí polyesterové výplety na trhu a v raketě se chová velmi příjemně.

Rám rakety

Protože jsou nové Ultry na pomyslném vrcholu v tvrdosti rámu (hodnota 73 RA), pak je vhodné je vyplést komfortním výpletem např. Wilson NXT Soft Blue, který tvrdost rámu zjemní a jeho modrá barva bude k raketě krásně ladit i po designové stránce.

Pokud použijete obyčejný polyesterový výplet, pak se může dostavit bolest paže či lokte. Rozhodně na tento faktor berte zřetel, protože zdraví máte jen jedno. Tvrdost a nepoddajnost rámu těchto raket je jedna z výtek, kterou si nenechám pro sebe.

Je mi tak trochu záhadou, proč Wilson takto tvrdé rámy do své nabídky zařazuje, když trendem je rámy neustále změkčovat. Chápu to jako volbu pro hráče, kteří jsou na tradiční tvrdé rámy známé z dřívějších let zvyklí.

Výhodou takového rámu je fakt, že výborně zvládá agresivně hrané údery s velkým nasazením. Pokud však nepatříte do kategorie hráčů, kteří tlučou míčky hlava nehlava, pak se potenciál rakety trochu vytrácí. Nejvíce je to znát u těžšího modelu, na který se nyní podíváme pod drobnohledem.

Wilson Ultra 100 v3.0

Wilson Ultra 100 v3.0 bude bezesporu patřit mezi nejžádanější kousky v kategorii raket pro pokročilé a zkušené hráče s turnajovými ambicemi. Přesněji řečeno hráčky a juniorky, pro které je tato raketa jako stvořená. Raketu jsem testoval s majitelkou předchozího modelu Wilson Ultra 100 CV 2018, která ocenila její energetický potenciál.

Ultry spadají do kategorie tzv. power raket, které generují velkou porci energie. Nepleťme si to ale s hobby raketami, které hrají samy. Tato sice energii generuje, ale rozhodně k tomu je potřeba vynikající práce nohou a agresivní projev samotného hráče.

Pokud tedy do míčku nechodíte a spíše těžíte ze soupeřova tempa, pak si na tento model nechte zajít chuť. V momentě, kdy začnete takříkajíc jen pinkat, se raketa stává doslova „línou kůží“. Takové označení si vysloužila nejen z mých úst, ale ještě z úst dvou dalších hráček, kterým jsem raketu zapůjčil. Rozhodně to není náhoda a něco to o vlastnostech rakety vypovídá.

Parametry Wilson Ultra 100 v3.0

Tupé reakce rámu jsou díky většímu sweetspotu a použití karbonového grafitu o něco zmírněné a není to taková „hluchota a slepota“ jako u staršího modelu s Countervailem. Přesto mi tento tlumený projev není po chuti, protože mi brání si s míčkem více pohrát.

Což o to, běžné údery v tempu od základní čáry jsou vynikající, ale jakmile jsem chtěl něco vymyslet, hru zkrátit či změnit úhel, pak jsem těžko hledal způsob, jak tomu přijít na kloub.

Skoro mi připadá, že je to raketa určená výhradně na hru od základní čáry ve stylu westernovské přestřelky. Kdo vydrží s dechem a vynikající přípravou déle, ten vyhraje. Pro hračičky a volejáře raketa příliš prostoru nenabízí.

Na síti vás zpomalí

Podobně jako starší model je i tento co se obratnosti a ovladatelnosti týče citelně pomalý. Větší šířka rámu si zkrátka vybírá svou daň v prořezávání vzduchu. Pokud máte čas, pak je s raketou radost hrát, ale jakmile trochu nestíháte, je manipulace s ní náročná.

To platí i pro údery od základní čáry. Kde raketa naopak exceluje, jsou drive voleje, čili nabíháné voleje s horní rotací. Tam se projeví její síla a vynikající stabilita konstrukce. Smeče a podání jsou také jisté, komfortní a tvrdé.

Je zkrátka vidět, že raketa si obecně nejlépe vede v situacích, kdy jste pánem vlastního času a diktujete tempo. V opačném případě, když se dostanete do defenzívy, ztrácí dech a příliš vám z bryndy nepomůže. To je velká škoda, protože tím se raketa zařazuje téměř výhradně do kategorie raket pro útočné hráče.

Tak to ale Wilson s tímto modelem zamýšlí. Pokud tedy patříte mezi ranaře od základní čáry a máte s podobným modelem již zkušenosti, pak vás raketa určitě nezklame.

Wilson Ultra 100 v3.0

Mistrovství v obouruči

Záměrně tomuto úderu věnuji vlastní kapitolu, protože to je místo, kde se otáčí kormidlo této recenze výrazně ve prospěch rakety. Pokud hrajete obouručný bekhend, pak vám mohu zaručit, že z něj budete doslova nadšeni.

Osobně v rámci svých recenzí nepamatuji raketu, se kterou by se mi tento úder hrál tak dobře. Nejenom, že dobře, ale velmi jistě, tvrdě a přesně. Dumal jsem nad tím, čím to asi je a bude to hned dvěma faktory.

Obouručný backhand 1

Obecně platí, že obouručný bekhend je spíše silová záležitost. Velké předpětí zádových svalů při vytočení obou ramen generuje obrovskou energii. Navíc se jedná o úder, který se spíše naráží bez většího pohrávání si se zápěstím.

Obě ruce znamenají více síly, kterou je potřeba stabilizovat, usměrnit a ovládnout. A v tom jsou nové Ultry naprosto dokonalé. Tvrdý rám je v tomto případě vodou na mlýn a s hrubou silou obou rukou si perfektně poradí.

Druhou věcí, která zcela zásadně přispívá k pohodlí a kontrole při hraní obouručného bekhendu, je délka samotného gripu. Ten je nejenom o něco delší než u konkurenčních modelů raket, ale má také menší sklon zkosení u krčku.

Tam, kde jiné rakety u obouruče ztrácí grip při úchopu vedoucí rukou, tj. blíže u krčku dlaní proti míčku, tam mají Ultry místa na rozdávání. Navíc je zde plocha gripu prakticky stejně široká, jako v jeho prostředku, takže se můžete do úderu opřít bez obav z toho, že byste ztratili oporu a cit pro míč.

Když to porovnám se svojí novou raketou Tecnifibre TF40 305 či Head Graphene Touch Speed Pro, tak je ten rozdíl v prostoru pro úchop zcela markantní.

Obouručný backhand 2

Trochu mi teď není jasné, proč stejný přístup ke gripu nemají také ostatní výrobci raket. Však obouručák hraje naprosto drtivá většina tenistů, třebaže se jednoručák opět dostal do hry díky fenomenálním úspěchům Rogera Federera a nastupující generaci hráčů jako jsou Stefanos Tsitsipas, Dominik Thiem či Grigor Dimitrov.

Pořád je obouručný backhand jednodušší úder na naučení a s trochou nadsázky si dovedu představit, že s novými Ultrami budete svůj forhend s radostí obíhat ve prospěch obouruče.

Wilson Ultra 100L v 3.0

Nyní k překvapení této dvojrecenze, kterým pro mě byla lehčí verze Wilson Ultra 100L v3.0. Protože výrobce nepřistoupil na klasickou rovnici lehčí raketa = vyvážení více do hlavy a ponechal jej na stejné hodnotě více do ruky jako u těžšího modelu, stává se z této 280 g lehké verze ňuňánek.

Raketu tak mohu vřele doporučit jak ženám na klubové úrovni, tak trenérům a deblovým specialistům, kteří potřebují snadno ovladatelnou raketu pro bleskové přebíhání na síti. Při uchopení této rakety a prvních úderech se mi vykouzlil úsměv na rtech a já si řekl, to je přesně ono. Konečně jsem mohl hrát to, co jsem chtěl a kdy jsem chtěl.

Wilson Ultra 100 L

Dokonce z defenzivního pohledu se jedná o dobrou variantu pro slabší hráče, kteří by těžší model těžko „urvali“. Ovladatelnost je vynikající, vedení rakety a švih je rychlý a přesný. Ačkoliv je raketa lehčí, tak rozhodně neztrácí na stabilitě.

Pocitově je rám měkčí a příjemnější. Při pohledu do parametrů to není jen pocit, ale reálně změřená hodnota, která ukazuje tvrdost rámu již přijatelných a moderních 68 RA. To je o pět bodů nižší hodnota oproti výše hodnocenému modelu a je to znát.

Kde je nižší hmotnost trochu kontraproduktivní jsou extrémně útočné míče, podání a smeče, což je logické. Nicméně je to poznat až při velmi agresivní hře na turnajové úrovni, což je segment, pro který tato raketa stejně není určená.

Vše tak ale nějak funguje více samo, snáze a bez větší námahy. Pružný výplet Luxilon Smart 1,25 mm je do této rakety dobrou volbou, třebaže z ekonomického pohledu se jedná o poměrně drahý špás, který lze nahradit levnějšími variantami. Nebojte se experimentovat s komfortními výplety jako Wilson Sensation Plus 1,28 mm, Wilson NXT Power či cenově dostupný Tecnifibre Multifeel.

Pro koho tenisové rakety Wilson Ultra v3.0 jsou?

Nové Wilson Ultra v3.0 pro rok 2020 jsou obecně považovány za power rakety, které hře tak nějak sami dodávají potřebnou energii. U těžšího 300 g modelu to není ale zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Doporučuji ji tedy především zkušeným hráčkám na klubové až turnajové úrovni a juniorkám, které mají dostatek síly a hlavně mají vynikající pohyb po kurtu. Jakmile s touto raketou zaspíte ideální moment zásahu míčku, tak se se zlou potážete.

Raketa v takovém případě příliš nefunguje. Jestliže ale zvládáte diktovat tempo po celou dobu trvání utkání, tak je to spolehlivý parťák prakticky ve všech situacích.

Tam kde ale vyniká, je obouručný bekhend, ze kterého se stává díky delšímu a komfortnímu držadlu velmi nebezpečná zbraň. Pokud hrajete jednoruč, pak se poohlédněte raději po jiném modelu.

Lehčí sestřička s 280 g překvapila a to tak, že bych si jí klidně dokázal představit ve svém bagu jako druhou raketu vhodnou pro tréninkové nahrávání. Případně deblová utkání na klubové úrovni. Vyniká úžasnou ovladatelností, přesnou kontrolou švihu a energetickou výbušností.

Hraní s ní je opravdová radost a pohoda, která ve mně evokuje vzpomínku na loňský hit Wilson Clash 100L. Hru s ní si užijí všechny věkové kategorie prakticky na libovolné úrovni tenisu od začátečníků až po pokročilé hráče. Vitální senioři s dlouhou historií v tenise si tuto raketu také oblíbí.

Snadný přístup ke spinu, slušný cit a vyvážení více do ruky je přesně to, co z této rakety dělá univerzální náčiní jak na dvouhru, tak čtyřhru. Podobně jako u těžšího modelu platí, že je vynikající na obouručném bekhendu, ale díky své lehkosti a snadné ovladatelnosti si ji osvojí i jednoručáci.

V mém případě je to sice překvapivé rozhodnutí, nicméně zde musím uznat, že vyšší hmotnost rakety není vždy výhodou. Pokud bych si z těchto dvou raket měl vybrat, tak to bude právě lehčí model Wilson Ultra 100L v3.0.

Chci Wilson Ultra 100 v3.0 » Chci Wilson Ultra 100L v3.0 »

Wilson Ultra 100 v3.0 a Wilson Ultra 100L v 3.0

Závěrečné hodnocení

Plusy tenisové rakety Wilson Ultra v3.0 (300 g)

+ Vynikající stabilita rámu a tlumení vibrací
+ Vhodná pro agresivní styl hry, drive voleje a smeče
+ Na obouručném bekhendu je nepřekonatelná
+ Vysoký komfort ve spojení s pružným výpletem, ideálně multivláknem

Mínusy tenisové rakety Wilson Ultra v3.0 (300 g)

Pro někoho příliš tvrdý a tupý rám
Nehodí se pro obranný styl hry
Pocitově těžší a švihově pomalejší než jiné stejně těžké rámy
Horší ovladatelnost na volejích a kraťasech

Plusy tenisové rakety Wilson Ultra 100L v3.0 (280 g)

+ Perfektní ovladatelnost, vyvážení rámu a komfort
+ Velká výbušnost i při pomalejším švihu
+ Snadná kontrola míčku také při obranné hře
+ Dobře zvládá technické údery jako zkrácení hry a změny směrů
+ Vynikající rychlost rakety na volejích
+ Vhodná pro širokou paletu hráčů a herních stylů

Mínusy tenisové rakety Wilson Ultra 100L v3.0 (280 g)

V této kategorii raket mínusy prakticky nemá, tak snad jen rozporuplný design, což platí pro obě rakety

Další servis tenisového čtení…

S tenisovou raketou se toulám světem od 4 let. Miluji běžkování, lyže a horské kolo. Uchvátil mě badminton, ale na ten už nezbývá čas a energie.

Baví mě příroda a vše, co je s ní spojené. Relaxuji u filmů, her a editování videa.

29. 4. 2020, autor:

Váš komentář





*

Šatna blog ze zákulisí SportObchod.cz