Výzva: Den Plus – Příběhy modré koloběžky 7. díl

Město Pelhřimov, město rekordů. Tak nějak je zapsáno do podvědomí návštěvníků díky agentuře, která má název Dobrý den.  Ta zaznamenává české rekordy a kuriozity. Provozuje zde i muzeum, a jednou za rok se pelhřimovské náměstí zaplní lidmi, aby jim byli tito rekordmani představeni.

První úspěchy s 1000 Miles Adventure

Stál jsem zde už v roce 2014, kdy jsem byl zaregistrován jako první handicapovaný sportovec, který ujel závod 1000 Miles Adventure. Tenkrát to bylo na kole.

Pelhřimov, město rekordů

Uplynulo 5 let a do Pelhřimova jsem se vrátil s novým úspěchem. V roce 2018 jsem se stal druhým majitelem zeleného trikotu na výše zmíněném závodě. Tento trikot získává ten, kdo absolvuje 1000 Miles ve všech třech oficiálně vypsaných kategoriích. Odjel jsem jej na kole, odešel pěšky a přidal kategorii koloběžky.

O výpravě si přečtěte v prvním a druhém díle 1000 Miles Adventure.

Nová výzva

Kategorii handicap jsem posunul znovu o kousek výše a rozhodl se do Pelhřimova dopravit způsobem, jenž završil můj hattrick, tedy na koloběžce.

O natrasování jsem požádal svého kamaráda Libora. Trasa měla být v duchu 1000 mil:

  • nonstop jízda bez zabezpečení
  • trasa volená po turistických stezkách
  • jede se za každého počasí

Příjezd do Pelhřimova: 7. června. Délka trasy 175 km.

Start byl stanoven 6. června v 5.00 hod. Tato ranní hodina je většinou i hodina mých každodenních startů na závodě napříč bývalým Československem.

Výzva Den Plus

Celá tato jízda měla svoji výzvu, která je i názvem tohoto příspěvku – DEN PLUS. Co to vlastně znamenalo?

Chtěl jsem oslovit lidi a požádat je, aby po dobu mé jízdy udělali ve svém životě něco jinak. Ve výzvě, kterou jsem natočil, zazněla slova v tomto duchu:

„Udělejte něco, co byste běžně neudělali. Típněte cigaretu, kterou jste si zapálili a dnes nekuřte. Vylejte panáka, nebo pivo, které chcete vypít a dnes nepijte. Věnujte svoji lajnu větru a jiná svinstva dnes neberte. Vysedněte z auta a dnes ho nepoužijte. Nebuďte nevěrní svým partnerům, sedněte si někde sami, zavzpomínejte na období vašeho seznámení a třeba mu zavolejte, nebo ho navštivte v práci. Navštivte ty, jenž vás dlouho neviděli. Zanechte hádek. Ukončete nesmyslná nepřátelství.

Běžte do nemocnice číst dětem pohádky. Vezměte si volno v práci, vezměte děti ze školy a buďte celý den aktivně s nimi. Vypněte mobil a dnes buďte bez něj a všech sociálních sítí. Prostě udělejte něco, co udělá radost jiným. Zkrátka a dobře, udělejte něco jinak. Zkuste si uvědomit, že ještě můžete, nebo že už nemůžete. Nevím, jak dlouho svoji trať pojedu, ale vím, že po celou dobu bude platit tato výzva. Výzva za uvědomění si sama sebe a své šance na život. Jste opravdu ještě svobodní?“

Koloběžkářská výzva Den Plus

Hurá na cestu

Probudit se, při balení se najíst a v 5 hodin už být na trati. Tak nějak vypadá mé každé ráno na mílích. I tady jsem v 5 hodin ráno vyšel z domu a nevěřím svým očím! Venku na mě čekal kamarád Jirka ze Šlapanic. Prvních 5 km jme jeli ve třech. Janča, Jirka a já, tedy 3×J! Poté se se mnou rozloučili a odjeli do práce.

Příběh modré koloběžky - výzva Den Plus

Počasí mi přálo a trať se pěkně vlnila kolem Brna, aby se s ním po pár kilometrech rozloučila. Vydal jsem se směr údolí Bílého potoka a potom dále na Velké Meziříčí. Ten, kdo zná trasu tímto údolím ví, že ji několikrát protíná právě výše jmenovaný potok, který by místy mohl dostat statut říčky. Samozřejmě záleží, v kterém období zde jedete a jaké je počasí.

Nádherná příroda a kouzlo historie

Na mnohých místech jsou pro nepříznivce brodění vybudované lávky (většinou je to kmen přes řeku). Ty již také pamatují nejednoho turistu, možná i století a tomu odpovídá i jejich technický stav.

Popravdě ale díky i za ně! Využíval jsem je do té doby, než jedna z kaluží byla nad možnosti mého stupátka a já zajel po kotníky do vody. Od této chvíle jsem brody projížděl s tím, že víc mokro v botách už mít nemohu.

Příběh modré koloběžky - Den Plus

Ale i tak má tato trasa své kouzlo. Dýchne na vás historie, samota i divokost přírody. Množství opuštěných stavení, mlýny, které jsou minimálně technickou zajímavostí a v neposlední řadě život, který tady je.

Potkal jsem i majitele jednoho z těchto mlýnů, který zde již nějakou dobu žije sám. Dali jsme se do řeči a strávili tím minimálně půl hodiny. K mému úžasu věděl, kdo jsem, i kam jedu. Sledoval pořad Outdoor films, kde jsme tuto výzvu nejen zveřejnili, ale věnovali jsme jí i část vysílacího času.

Nechyběla ani pořádná bouřka

Odpoledne se však začaly na obloze objevovat mraky a k večeru se pěkně shlukly. Nepochybně se blížila bouřka. Kolem sedmé večerní jsem začal pokukovat po možném přístřešku. Nikde nic.

Narůstající varování před bouřkou ve formě tmavé oblohy mi nakonec pomohlo najít nocleh u jedné hodné paní na statku. To, co se dělo v noci na obloze, byla pěkná apokalypsa!

Blesky si přizvukovaly s hromy a kapky bubnující do střech a oken mě nenechávaly na pochybách, že při mně stáli zase všichni svatí.

Ráno jsem pak vyjížděl do mlžného oparu a využíval travnatých ploch pro přejezdy. Snažil jsem se o co nejmenší přírůstek ve formě bahna, které mělo tendenci družit se s mými plášti. Naštěstí mě od bahna zachránily šotolinové cesty a od hladu prodejna potravin, kde jsem jej zahnal.

Cesta modré koloběžky - výzva Den Plus

Pokud byl čtvrtek ve znamení vody, tak pátek byl ve znamení kopců a křížových cest. Nikdy nepodceňujte značku, která ukazuje cyklistům, kudy mají jet.

Já jí nedbal, a poté smýkal nesjízdné úseky kopce kolobku za sebou. Po cestě se chtěli přidat nějací nadšenci. V tomto úseku trati jsem byl rád, že jim do toho něco vlezlo, a tak nemohli přijet. Asi by to úplně nechápali.

Jak známo, každá cesta jednou skončí a tak závěrečný sjezd do Pelhřimova mě i přes mokré boty naplňoval hřejivým pocitem. Po cestě mi totiž chodily vaše zprávy o všech vašich uskutečněných, plusových akcích. Měl jsem z toho upřímnou radost.

Cítil jsem, že to pro vnímavé lidi mělo přínos a o to tady šlo. Já totiž ve své výzvě slíbil těm, kteří naplní mou výzvu, že je vyhlásím jako vítěze kategorie „DEN +“. A tak se i stalo. Mé poděkování a vyhlášení zaznělo na celé náměstí. Gratuluji ještě jednou všem a třeba v roce 2020 na viděnou.

Další koloběžkové čtení

2200 km a více než 111 vjemů a dojmů – Příběhy modré koloběžky 6. díl
Jak se točí „Light Blue Line“ – Příběhy modré koloběžky 3. díl
Do Hrabyně po mílařsku – Příběhy modré koloběžky 2. díl
Seriál Bára na kolobce

15. 5. 2020, autor:

Váš komentář





*

Šatna blog ze zákulisí SportObchod.cz