Kostka a továrna na koloběžky – Bára na kolobce 3. díl
Co je podle vás splněný koloběžkářský sen? Mě napadají dva:
1) Mít pořádňáckou koloběžku a svět bez kopců
2) Mrknout se, jak se koloběžky rodí
A to byste nevěřili! K jedničce mám sice daleko, ale dvojka se mi poštěstila. Byla jsem se podívat v Hanušovicích, kde se vyrábí koloběžky Kostka, a viděla jsem, jak se postupně z trubek a šroubků stává opravdická koloběžka. Ještě teď jsem z toho paf.
A vy taky budete, protože já nejsem z těch, kdo si nechají zajímavé věci pro sebe. Takže vám dneska vykecám, jak se taková koloběžka od Kostky vyrábí.
Kdyby se vám nechtělo číst moje povídání, mrkněte na dvouminutové video přímo z výroby. Ale doufám, že si ode mě aspoň kousek přečtete.
Kdo vymýšlí koloběžky?
Na úplně úplném začátku je vývoj. V Kostce se vývojem zabývá sedm lidí, kteří vymýšlí nové koloběžky, ale i zlepšováky. Často prý vylepší nějaký stávající model a ani o tom nedají vědět, prostě jenom posílají zákazníkům o něco lepší koloběžky.
Každá nová koloběžka musí projít náročnými testy. Překvapilo mě, co musí vydržet: testovací stroj ji po dobu až 4 měsíců zatěžuje, a to váhou i 300 kg. Na koloběžce je, aby to ustála a nepraskla. Do výroby může jenom pořádně otestovaná.
Na začátku byla trubka
Samotná výroba začíná spoustou trubek. Ty si v Hanušovicích samozřejmě nevyrábí sami, ale objednávají je od českých firem, takže přesně vědí, z čeho jejich koloběžky vznikají. A dokonce nejde o jentak nějaké trubky, ale o speciální slitinu. Zaujalo mě, že prý jsou v Kostce schopní podle výrobního čísla koloběžky dohledat její původ až k těm počátečním trubkám.
Trubky nařeže laser na přesné a na chlup stejné díly, které přijdou do ohýbačky. To je vám úžasná mašina! Dokáže ohnout kus oceli do jakéhokoliv tvaru, aniž by prasknul. Ve chvíli, kdy prazárodky koloběžky přijdou do ohýbačky, jsou na nich připravené otvory. Podle nich si ohýbačka trubku nastaví, aby ji ohnula správně.
Spolupráce člověka s robotem
Jednotlivé části se k sobě musí svařit, to dá rozum. Nejdřív ale přijdou do myčky, která je umyje a odmastí. Svařování neodmaštěných částí by prý nebylo tak kvalitní.
Drobnější svařování obstará člověk, robot svařuje větší díly. Proč? Protože se mu neklepe ruka a je přesný, takže jsou koloběžky jedna jako druhá. Koloběžky Kostka jsou zespoda podvařené, aby víc vydržely – jsou odolnější přesně v tom místě, kde to koloběžka obyčejně schytá o obrubník nebo výmol. Super nápad, co říkáte?
Kola a kolečka
Zatímco robot svařuje tělo koloběžky, ve vyplétárně sedí kostkovci a připravují kola. Vypletou paprsky a kolo oblepí páskou, potom ho pošlou do stroje, který kola kontroluje. Ten je zamyšleně zkoumá (tak si to aspoň představuju já), a když si do 90 sekund není jistý, že je kolo v pořádku, vyřadí ho. Pak je na lidech, aby zjistili, co je s kolem špatně.
Vyplétárna vypadá jako sklad součástek na kočárky a voní jako pneuservis – možná proto mě zaujala nejvíc. Vyrábí se tam 90 typů kol – různé kombinace velikostí, pneumatik a tak vůbec.
Už to začíná připomínat koloběžku
A teď zpátky ke svařené skorokoloběžce. Na řadu přichází tryskání – speciální stroj na konstrukci koloběžky metá ocelový granulát, který pro mě ze všeho nejvíc vypadal jako kovové drobení. Prostě malinké kousíčky oceli, které odrbají a zdrsní povrch těla koloběžky, aby na něm dobře držela barva.
Mezitím přicházejí na svět i menší částečky – třeba malé plíšky na stupátko, ze kterých jsem byla nadšená už na Megatestu, protože díky nim ze stupátka neklouže noha. Plíšky přijdou v úzkých válečcích do brusírny, kde je brusič vyleští, a teprve pak se vyloupnou a přijdou na koloběžku.
Barvu nanáší člověk, protože prý dokáže barvu nastříkat do všech záhybů s větší precizností než robot. Nejdřív na koloběžku přijde barevná vrstva (ať už žlutá, černá, růžová nebo úplně jinačí), potom samolepka značky a na ni ještě svrchní bezbarvá vrstva. Svrchní barva vypadá jako bílý prášek, po zapečení ale zprůhlední a slouží jako ochrana barevné vrstvy.
Ještě doladit podstatné detaily
Koloběžka samozřejmě není jenom kola a trubky. Musí na ni přijít i další důležité „detaily“, jako jsou dobrá ložiska. Ložiska Kostek pochází z Japonska. Prý jsou o dost dražší než obyčejnější varianty, ale rozdíl při jízdě poznáte, takže to za to stojí.
Přístup pana Kostky a vůbec celé téhle „továrny na koloběžky“ mi byl hrozně sympatický. Mohli by spoustu dílů objednat kdovíodkud, ale oni si je buď sami vyrobí, nebo nakoupí od pečlivě vybraných firem. Sice to stojí víc, ale výsledná koloběžka vydrží a parádně se na ní jezdí.
„V každém okamžiku dbáme na precizní provedení. A v každém kroku jsou kontrolní mechanismy,“ to řekl sám pan Kostka.
Koloběžka vyráží k vám
Máme tělo koloběžky, máme kola, máme všechny další součástky, je čas z toho udělat kolobku! Koloběžky montují zase lidi, každý něco, aby ten svůj kousek uměl perfektně. Potom se jednotlivé kousky zabalí, šoupnou do krabic a připraví do skladu k odeslání. Ve skladu Kostky je pořád na jednom místě – a teď se podržte – 3500 až 5000 koloběžek. Ty všechny čekají jenom na to, až se dostanou k někomu, kdo si je užije. Jednu sem, pěkně prosím!
Z článku, ve kterém jsem se vám představila, víte, že doma nemám Kostku. Když jsem ale viděla, jak poctivě se vyrábějí, úplně mě nadchly. (Tak nevím, není to zrada mé koloběžky?)
Co vy, chtěli byste se někdy podívat do továrny na koloběžky? A do jaké? Napište mi to do komentářů.
A trhněte si! 🙂
Kam dál?
- Celý seriál Bára na kolobce
- Koloběžková poradna
- Megatest 2017: Vyhrála i Kostka?
Píšu a jezdím na koloběžce. A taky píšu o tom, jak jezdím na koloběžce.
V nohách mám už tisíc mil a v rukách tisíc stran textu. Tak se usaďte a začtěte se! 🙂
15. 5. 2017, autor: Bára Koloběžka
Nejnovější články
- Recenze Head Gravity 2023 MP / Tour 09.05.2023
- Co očekávat od nových raket Head Gravity 2023? 12.04.2023
- Recenze Head Radical MP/PRO 2023 22.03.2023
- Recenze Head Extreme MP / Tour 2022 07.03.2023
- 9 tipů na vánoční tenisové dárky 16.12.2022
- Obutá neobutá: Proč koloběžím v barefoot botách? – Bára na kolobce 46. díl 13.10.2022
- Přimrzají vám ruce k řídítkům? Zjistěte, jak se obléct na kolo v zimě 29.09.2022
- RECENZE: Tecnifibre T-Fight 305 ISO – dynamická kontrola v každém úderu 13.09.2022
Štítky
Šatna blog ze zákulisí Sportega.cz
Komentáře
Lukáš Sembol, přidáno 16.05.2017